První písemná zpráva o obci Kramolín je z roku 1437, kdy se zde uvádí jakýsi Ulricus (Oldřich).

Za Adama Ze Šternberka, nejvyššího sudího Království českého a držitele zelenohorského panství (1536 - 1560), patřil Kramolín k tomuto panství. Po Adamově smrti v r. 1560 došlo k dělení jeho panství tak, že nejstarší syn Vilém ze Šternberka obdržel kromě poloviny Zelené Hory a městečka Blovic řadu obcí na Nepomucku (mezi nimi též Kramolín). Po smrti Vilémově v roce 1562 obdržel jeho díl s vesnicí Kramolínem Vilémův bratr Ladislav, který roku 1563 obdržel i druhou polovinu zelenohorského panství. Zemřel v roce 1566 a panství odkázal své manželce Kateřině z Lokšan.

Ta zanechala syny Jiříka, Ondřeje (byl ,,od Pána Boha na rozumu poražen“), Ferdinanda a Lacka (Ladslava) a dceru Marii. Jiřík, který byl komorníkem arciknížete Ferdinanda, rozdělil v roce 1584 panství na čtyři díly tak, že obec Kramolín připadla k dílu Ondřeje. Ve skutečnosti vládl nad dvěma zelenohorskými díly nejstarší bratr Ondřejův - Jiřík. Ten skončil nešťastně svůj život, když na cestě z Innsbrucku do Ambrasu 13.11.15 92 spadl z koně a srazil si vaz.

Zemský soud pak přisoudil díl Jiříkův jeho sestře Marii, která byla opatrovnicí svého bratra Ondřeje. Protože císař Rudolf II. svěřil poručenství nad Ondřejem Ladslavovi, poroučeli na Zelené Hoře páni dva. Na počátku 17. st. poroučeli na obojím panství, zelenohorském a plánickém opět dva držitelé, Adam ze Šternberka a výše uvedená Marie.

Po smrti Ondřeje (kolem roku 1625) získal jeho polovinu zelenohorského panství Vácslav starší ze Šternberka, císařský rada. Ten prodal roku 1630 polovici zámku Zelené Hory a vesnice na Nepomucku (mezi nimi též Kramolín) a vesnice na Plánicku Jaroslavu Bořitovi říšskému hraběti z Martinic a na Smečně (byl defenestrován při druhé pražské defenestraci) a jeho manželce Marii Eusebii Bořitové ze Šternberka. Ta však své právo k panství převedla hned na svého manžela. Jaroslav Bořita z Martinic směnil v roce 1638 své statky s Františkem Matějem ze Šternberka tak, že došlo k definitivnímu rozdělení zelenohorského panství na panství zelenohorské a plánické. Plánické panství, kam patřil Kramolín, vlastnil do roku 1789 rod Martiniců.

Po Jaroslavu Bořitovi následovali Maxmilián Valentin (1649 – 1677), Jiří Adam (1677 - 1714), Adolf Bernard (1714 - 1736) a další představitelé rodu Martiniců. Roku 1790 koupil plánické panství František z Wallisu, svobodný pán z Karighaimu, který je vlastnil do roku 1797. Po něm je vlastnil jeho bratr Josef z Wallisu (1797 - 1818). Dalšími majiteli byli Maxmilián z Wallisu, Josef Arnošt z Wallisu a konečně Josef z Wallisu. Ten prodal roku 1924 zbytky plánického velkostatku své neteři. Marie Anna Schaffgotschová hospodařila na plánickém velkostatku do roku 1945.

Církevně náležel Kramolín od nejstarších dob pod plebánii v Nepomuku, od roku 1630 pod děkanát v Nepomuku. V době soupisu Tereziánského katastru v 18. st. patřil Kramolín pod filiální kostel sv. ap. Petra a Pavla v Milči.

Důležitým archivním pramenem pro sledování rodů jsou matriky. Katolické obyvatelstvo Kramolína bylo vedeno pod Římskokatolickým úřadem Nepomuk. Matriky narozených, oddaných a zemřelých pro matriční obvod Nepomuk, kam obec Kramolín patří, jsou vedeny od roku 1710.

Politicky náležel Kramolín od roku 1850 do přeštického politického okresu. Ten se dělil na přeštický a nepomucký soudní okres. Obec Kramolín patřila od roku 1850 pod Okresní soud Nepomuk. Od roku 1949 připadl Kramolín pod ONV Bílovice a od roku 1960 pod ONV Plzeň-jih (nyní Okresní úřad PJ). Finančně náležel Kramolín od roku 1849 pod Berní úřad v Nepomuku.

Školou patřil Kramolín do roku 1852 do Nepomuku. V tomto roce byla vyčleněna obec Kramolín ze školní obce nepomucké a přidělena školou do Milče. 12.5.1882 rozhodla Zemská školní rada o zřízení jednotřídní školy v Kramolíně. Prvním prozatímním správcem školy se stal zkušený podučitel František Urban (ve školním roce 1882. 1883). Po něm následoval definitivní správce školy Ferdinand Klement. Protože v obci nebyla školní budova, vyučovalo se zpočátku v novém stavení Františka Kůse (obecní představený). K vysvěcení nové školní budovy došlo 4.1.1884. Počátkem ledna 1890 se přestěhoval správce školy Ferdinand Klement, protože byl jmenován ředitelem na škole v Bukové. Na uvolněné místo do školy v Kramolíně byl povolán jako prozatímní správce Jan Pinc. Ve školním roce 1890 - 1891 chodilo do kramolínské školy 76 žáků. Od 1.1.1903 byla v Kramolíně otevřena 2. třída, jejíž existence trvala až do roku 1941. Třída byla umístěna v čp.28 (patřilo Františku Bužkovi). Druhým učitelem na obecné škole se stal Václav Panuška. Počátkem školního roku 1908 – 1909 chodilo do kramolínské školy 96 žáků (do 1. třídy 44, do 2. třídy 52). 10. 9.1913 došlo v obci ke kolaudaci nové školní budovy. 31.8 .1964 byla pro nedostatek žáků zrušena v obci škola.

Sbor dobrovolných hasičů byl zřízen v obci v roce 1900 a měl zpočátku 20 členů. Sbor patřil do Župy nepomucké (č. 104), která byla ustavena 30.7.1899. V roce 1901 patřilo k Župě nepomucké 20 sborů (427 členů). Významnou stavební památkou v Kramolíně je šestiboká kaple z poloviny 19. století.

Počet obyvatelstva v obci

Počet domů v obci

(Zpracoval Josef Koželuh za pomoci paní Petry Martínkové ze Státního okresního archivu Plzeň-jih se sídlem v Blovicích.)